Další prázdniny a s nimi další dovolená. Tentokrát jsme zavítali opět na sever od našich hranic do Polska. Dovolenou jsme tentokrát strávili na dvou místech.
Bělověž – příroda, zubři, lesy a voda
První část nás po zhruba 750 km cestě zavedla do krásného městečka na pomezí Polska a Běloruska a to do Bělověži. Ubytování jme našli v penzionu Dworek Gawra. Je to menší penzion, kde mají nejen pěkně zařízené a čisté pokoje, ale i výbornou snídani. Samozřejmostí je parkovací místo přímo v areálu. Penzion také nabízí půjčení kol a na recepci je k dispozici spousta materiálů o výletech po okolí. Druhý den jsme se vydali na krátkou procházku po městečku a stihli jsme také navštívit Muzeum Przyrodniczo-Leśne.
Muzeum je hned na začátku Bělověžského národního parku a z nástěnek, které na návštěvníky vykukují podél trasy k muzeu se dovídáme historii parku i s dobovými fotografiemi. Muzeum postavili v místě bývalého carského sídla, které bylo za války zničeno. Vlastní expozice v muzeu ukazuje v několika zastávkách život a přírodu v bělověžském pralese. Na úvod jsme si vyzvedli audioprůvodce, který je v několika jazykových mutacích. Není zde sice ke zvolení čeština, ale vzhledem k příbuznosti polštiny a češtiny nebyl zase takový problém porozumět výkladu. V muzeu je také výstava fotografií o životě v pralese. Stihli jsme také krátkou návštěvu městečka Hajnówka, kde je mimo jiné krásný pravoslavný kostel i se hřbitovem a také hřbitov a památník věnovaný rudoarmějcům padlým za druhé světové války.
Zubři a prales
Další den jsme se vydali asi na sedmikilometrovou procházku po Bělověžském pralese. Prohlídky jsou možné pouze s průvodcem a ve skupinkách o maximálním počtu 10 lidí. Průvodce mluvil samozřejmě polsky, ale byl velmi ochotný a vysvětlil i věci, kterým jsme přímo z jeho výkladu nerozuměli. Část procházky probíhala v parku, kde jsme se dozvěděli podrobnosti o historii, stavbách, lovech zubrů a také o osobnostech, které Bělověž navštívily a podílely se na jejím vzniku či budování. Po prohlídce parku jsme se procházkou po staré cestě dostali ke vstupu do vlastního pralesa. Průchod pralesem jsme absolvovali po lesních chodníčcích, které tu a tam křižují jelení stezky (na tyto nás průvodce vždycky upozornil). Na zajímavých nebo památných místech jsme vždycky dostali výklad a potom postupovali dál. Na zvědavý dotaz mladšího člena skupiny, jak že to máme ještě daleko, se mu dostalo odpovědi „Coraz bliżej..“ 🙂
Vypravili jsme se také do zubří rezervace. Ta se ukrývá v lese nedaleko Bělověže, není problém zaparkovat auto a jít koupit nějakou krajovou specialitu od místních prodejců. Ti zde prodávali například medy. A to jak obyčejné, tak i krajové speciální – růžové i jinak ochucené. Vlastní rezervace má přímo v budově expozici týkající se zubrů, jejich historie, rozšíření i anatomie. Venkovní část rezervace je spíše menší zoologickou zahradou. Ta je ovšem lokální a najdou se zde pouze zvířecí obyvatelé bělověžského pralesa. Odpoledne jsme se projeli do vesničky Siemianówka. Je zde pěkný pravoslavný kostelík z 18. století a na východním okraji jezera, které je mimochodem z velké části zarostlé rákosím je několik metrů vysoká dřevěná rozhledna.
Mielno a Baltské moře
Po pěti příjemných dnech jsme znovu nasedli do našeho čtyřkolého stříbrného společníka a vyrazili na severozápad k Baltu. Po dalších zhruba 700 kilometrech jsme se ubytovali v parádním hotelu Molo Park. Ten leží kousek od pláže a z druhé strany také od jezera Jamno. Hotel byl naprosto perfektní. Počínaje krásným pokojem i s malým balkónkem a konče výbornou stravou.
V průběhu dalších několika dní, jsme se nejenom procházeli po městečku, ochutnávali místní rybí a jiné speciality, ale také korzovali po pláži a koupali se v Baltu. Stihli jsme také návštěvu sousedního města Kozsalin. Tady je na místě zmínit lehce dobrodružné cestování místním malým autobusem. Ale jízdenky nebyly drahé, autobus jel podle jízdního řádu a ta spousta lidí, kteří se někam přepravují, je stejná, na jakou jsme zvyklí z domova. Stihli jsme také projížďku na šlapadle po jezeře Jamno.
Letošní dovolená byla prostě skvělá relaxace a také i poznávání našich severních sousedů. Polsko nás opět mile potěšilo a s velkou pravděpodobností nás čeká i v budoucnu. Nestihli projet totiž projet a podívat se na všechna místa, která jsme chtěli vidět.
